Peří

neděle 4. března 2018

Vnitroblok

Ahoj všem,

Říkala jsem si, že by to chtělo zase nějaký ten článek. Pojďte se semnou na chvili mrknout do kavárny a dozvědět se víc o tom, co mě k článku vedlo a jaké mám plány.




Tohle misto jsem měla na seznamu už dlouho. Jen pořad není čas, ta správná společnost nebo třeba postavení hvězd. Ale teď všechno klaplo jak mělo. 




Když už jsme u té společnosti.
Já si nemohu pomoci, ale přijde mi to kouzelné. S Domí se známe odjakživa. Vydali jsme se s našimi rodinami v takových nepravidelných časových úsecích. Znáte to, někdy hodně, jindy zase málo. Prostě tak, jak nás život sehrál dohromady. 


Naši rodiče se znají tak dlouho, že ještě pamatuji kdy se moje máma s tátou ještě milovali, což je pro mě něco jako báje.
Chci tím říct, že jsme obě vyrostly tak nějak nezávisle na sobě. Pak se potkaly, řekli si co je nového a zase se nějakou dobu neviděly.



Když se Domi vdávala brečela jsem v kostele jako želva protože vypadala nádherně a vše bylo perfektní. Historky o tom, jak jsme se s partou jejich kamarádů neskutečně opili rok před tím a udělali ještě neskutečnější ostudu už zase tak perfektní nebyly. 



Proč tohle všechno říkám? Teď jsme se sešly právě ve Vnitrobloku. A jak jsme si tak povídaly o nás, o tom jak se co mám a jak by to mohlo být lepší uvědomila jsem si, že na světě je jen málo takových momentů, lidi a hlavně chvil, kdy se cítíte opravdu jako Vy, protože ten druhy člověk je na stejně vlně, má stejné myšlenky, podobná trápení, pochopení a snahu vymyslet jak to zlepšit nebo alespoň poslouchat. 
To že se naši přátelili je jedna věc, ale to že se jejich přátelství přeneslo na nás mě neskutečne hřeje u srdce.


Obě máme něco, co bysme rádi řekli světu, Domi cestuje, žije v zahraničí, navštívila nádherná místa a byla by škoda, kdyby si to všechno nechala pro sebe a neinspirovala tím vším ostatní. Má co říct, má svůj příběh a to je skvělé.
Já ráda vypravím příběhy, také ráda cestuji a ještě raději ukazuji všem, že když já zvládnu žít život přesně tak, jak chci a dělat věci které chci, tak je může dělat a chtít i zdravý člověk. Chci předávat tu sílu a ten svůj příběh dál. Protože i v mém případě by to byla škoda nechat si ho pro sebe.
A tak vzniklo předsevzetí dvou kamarádek, vyprávět ten svůj příběh. V březnu, vždy do neděle bude na blogu článek. Každá na svém. Já kontrolují ji a ona mne. Protože to přece přátele dělají, kryjí si navzájem záda. 





Pro lidi kteří za Vnitroblokem stojí to je také příběh. Příběh o tom, jak si splnili sen. Jak se každý den dívají na maminky s dětmi, které přišli na pokec s kamarádkou, na pracovní jednání dvou podnikatelů v přesně padnoucích oblecích, na slečnu sedící nad Macem píšící diplomovou práci nebo třeba na kluka kterému táta právě koupil nové tenisky. 
Kde jinde mělo takové předsevzetí vzniknout když ne tady.












Tak doufám, že nám to vyjde. 

A třeba mi můžete říct, co byste v životě chtěli dělat a cčekáte na ten správný impuls.

Držte nám palce a plňte si sny.
Ella