Peří

středa 10. února 2016

Svatý Valentýn - když se nestíháme mít rádi každý den

Je to tu! Srdíčka, čokošky, plevel (čti květiny). Hned z kraje musím říct, že komerce nekomerce, vždy mě tento svátek tak nějak rozněžní. Ostatně jako každý jiný. Na prvního Máje budu také tak trochu jako želé.




Povím Vám jeden ze svých tajných životních, no, řekněme postojů. Miluji tradice. Například na Vánoce pořádám sraz kamarádů, spolužáků, přátel i těch, které znám jen trošku. Je to pro mě důležitý večer, za který jsem vděčná. Nemám možnost se se všemi vídat pravidelně. A tak alespoň na jeden večer v roce je mám tak nějak pohromadě :)

Myslím si, že každý z nás v tom všem shonu, záplavě povinností a nedostatku času potřebujeme dny jako je svatý Valentýn, narozeniny, jmeniny, páteční večeře, nedělní obědy, Vánoční večírky. . .  Já sama se občas nechám unést tím rychlým tempem, kdy odpovídám na zprávy ve smyslu "Nestíhám", obhajuji se před kamarády, proč jsem jim neodepsala na mail nebo nezavolala zpět ani po třetím zmeškaném hovoru. Někdy to prostě není jednoduché.

Jsem vděčná i třeba za první středu v měsíci a s ní spojenou zkoušku sirén. Je to má minuta sentimentu, bilance, pozitivního štronza, která pro mě má velký význam. Chápu, hloupé, infantilní, nepodstatné. Ale ne pro mě! Přemýšlím nad věcmi, které se za uplynulý měsíc staly, na to dobré i to méně. Alespoň na chvíli se zastavím.

Pro člověka jako jsem já, (jsem prostě nesnesitelně a nevyléčitelně sentimentální), je tohle další zkouška. Mám za sebou první Vánoce po mém loňském mega velkém životním zemětřesení a teď mě čeká první svátek zamilovaných jako nezamilovanou. Ne že by třeba ten loňský za něco stál a já bůh ví jak nebyla zaláskovaná, to opravdu ne . . . (Teď jsem hodně lovila v paměti jaký ten loňský byl - to jako důkaz jeho důležitosti asi stačí, ne...) . . . Ten rok před tím byl také příšerně karamelový, já pekla muffiny (podotýkám, že já a kuchyň, to je velká rarita), má drahá polovička zkoušela a následně se opila s kapelou a největší romantika byla, když jsem mu ve dveřích vrazila do ruky sáček tématických mini muffínků, řekla ať si je dá k snídani a zabouchla dveře.

A ač chci nebo nechci, mě samotnou tohle období nutí sednout si a zamyslet se. Je smutné, že nás někdo nabádá v jeden den vyjadřovat pocity, které třeba tak často neventilujeme i když bychom měli. Na druhou stranu díky, že takové dny ještě existují, aby nám připomněly, co v životě máme a co je pro nás důležité :)

Nemusíme být zrovna zamilovaní abychom využili příležitosti. A nemusí se jednat ani o naše drahé polovičky. Každý přeci máme někoho, koho máme rádi a kdo si zaslouží to slyšet nejméně jednou v roce.


Tak tedy hezkého Valentýna všem :)
Ella