Když se bojíš, uteč! Aneb, kdo že to jsem?

Jako každá slušně vychovaná ženská jsem skromná a o svém vzezření nemám úplně to nejlepší mínění. Bez make upu nemluvě :) Na druhou stranu jsem ten typ člověka, který vidí na sobě i ostatních kvality. Překvapivě i ty mám. Nicméně se obávám, že tento článek bude trochu hlubšího charakteru, než je jen prostý popis charakterových vlastností.

• Jsem blondýna s šedomodrýma očima.
• Ráda se hezky obleču, můj šatník podle toho také tak vypadá, narvaný k prasknutí!
• Miluji hudbu a to nejen proto, že jsem dlouhá léta chodila s muzikantem.
• Razím heslo "Pivo je lék", nejraději mám Stellu a Plzeň.
• Jsem vzácná žena, která je přilepená u obrazovky každý rok, když je mistrovství světa v hokeji a  nejsem schopná fungovat, jen křičet, nadávat a zvedat ruce nad hlavu.
• Kosmetiky mám, možná trošku víc, než je potřeba (ale jen o malinko).
• Jsem workoholik ačkoliv jsem nikdy nevěřila, že takový bacil někdy chytnu. 
• Mám ráda tvůrčí práci, ale přitom jsem neskutečné nemehlo.
• Jako studentka jsem neskutečný lajdák, to píši jen pro to, abych vykompenzovala plusové body za lásku k hokeji :) 

Jsem prostě zcela normální holka. Samozřejmě v rámci mezí. 

Ale přeci jen ne tak docela. Tedy pokud vezměte v potaz názor těch, kteří tohle všechno ani netuší. To, jaká jsem, co umím, co mám ráda...
Když se na mě díváte očima toho, kdo soudí knihu podle obalu.
Pokud mezi ně patříte, tak ano, nejsem zas tak normální.
Obsah knihy o mě, je stejný jako obsah všech ostatních lidských knih. Je plná zábavy, zážitků, pozitivní energie, koníčků, lásky. Přebal knihy se možná trochu liší.

Nemám ani 160 cm, jen devadesát. Místo chůze na podpatcích jezdí na čtyřech kolech.  Občas potřebuji někoho, kdo mi podá hrnek z horní skříňky. Nikdy si nestoupnu na špičky abych dala chlapovi pusu. Mou životní překážkou může být i taková banalita, jako je obrubník.

A bum!

Jsem na invalidním vozíku.

Už chápete?

Jsem stejná jako všichni a přitom tak jiná. Hlavní ale je! Šťastná. Šťastná za to, co jsem, za to jaká jsem, za to jakou mám šanci měnit mínění ostatních. Vděčná a hrdá na to, co v životě mám, co jsem dokázala a co všechno ještě budu mít a dokážu.

Mám stejně trable a bolístky jako všichni ostatní. Dělám stejné věci jako všichni ostatní. Mám ráda stejné věci jako všichni ostatní. Jsem stejně vychovaná a vyznávám stejné hodnoty jako všichni ostatní.

Jaké to je? Občas skvělé, občas o trochu méně. Nedá se to popsat v pár řádcích. Možná proto jsem se rozhodla psát o mě, o tom co mě baví, o věcech které mám ráda. Možná doufám, že otevřu pár očí, změním pár názorů a zavřu pár otevřených úst, které na ulici ještě pořád občas vídám :)

Ráda pootevřu dveře, vstupte dál :)
Ella