Internešenl expírijenc :)

Krásný večer všem!

V životě někdy přijde situace kdy si chca nechca musíme říct, Měl/měla pravdu...

Když jsem byla malá, můj dědeček bydlel v Německu. V krásném lázeňském městečku hned vedle lesa. On sám to tam doslova miloval. Brával mě k sobě na prázdniny, já jeho lásku bohužel přestala sdílet. Všechno německé bylo skvělé, úžasné, dokonalé a nejlepší...

Do teď z toho mám kopřivku a všechny západní turisty propaluji vražedným pohledem.

Mluvil na mě od rána do večera německy v marné snaze mě něco přiučit. To, že se sám horko těžko domluvil byla jiná věc. Jako teď si pamatuji když v pekařství jako profík objednal místo chleba skříň. Nicméně rodiče a prarodiče mají vždycky pravdu...

Pondělí odpoledne, sedím si v práci a píši článek. V tom se rozrazí dveře. "Hello" "Good afternoon" odvětím s úsměvem. 

Ten zmizel ještě rychleji, než přišel. Chytla jsem jen "Ich". Vypadám jako bych viděla ropuchu. Německou samozřejmě! Pán je Němec.

Já umím německy jen dny v týdnu (na preskáčku) a čtyři další slova. Jelikož jsme lékařské zařízení, to že vím jak se řekne chleba, lednice a elektřina mi je doslova a do písmene k prdu! 

Potím se! Ha, další slovo. Car. Proč mi jako říká nějaké číslo? Potím se a zelenám.

Třeba mi chce brnknout až budu mít po práci. Dneska mi to sekne.
Aha, chce si koupit parkovací kartu za sto dvacet korun.... Ještě že člověk nemá nad hlavou komiksovou bublinu. Byla bych za trapku s přehnaným egem.

Vyškrabala jsem mu parkovací los, stejně bych nevěděla jak mu to vysvětlit.

Potím se, zelenám a jdou na mě mdloby. Podává mi pětistovku a já nemám na vrácení. "Ajn moment" Hmmm, jsi dobrá, říkám si. Volám kolegyni aby mi fofrem donesla drobné. Hotovo, uffffffffffffffffffff. Vrazím mu do ruky los a culím se na pozdrav.

Potím se, zelenám, jdou na mě mdloby a nejraději bych utekla.
Otevírá pusu a na něco se mě ptá. Ale je chytrý, pochopil z mého výrazu (co-to-meleš) a hned demonstrativně říká jméno doktora za kterým jde.

Jsem hrdina a odpovídám "Cvaj" Ha, to koukáš co, já tedy také koukám, ale nedávám to na sobě znát.
"Dankešééén" oddychne si. "Bitešééés" oddechnu si.
Odchází dát los do vozu. Má tachykardie se mírní. V tom se rozrazí dveře, přichází můj dojče kamarád a nejde sám...


Paní po jeho levici se na mě zubí a zdraví mě. Já ze sebe vykoktám jen strohé "gutntág"
Je evidentně velice přátelská a... to snad ne, ráda by si popovídala. Pán jí ovšem velice hbitě chytne za ruku a odtáhne jí k výtahu. On už ví, že by si toho se mnou moc neřekla...
No jo, děda měl pravdu .....

Jak jste na tom s radami od rodičů/prarodičů?
A co cizí jazyky?

Af vídrzén
Ella