V životě někdy přijde situace kdy si chca nechca musíme říct, Měl/měla pravdu...
Když jsem byla malá, můj dědeček bydlel v Německu. V krásném lázeňském městečku hned vedle lesa. On sám to tam doslova miloval. Brával mě k sobě na prázdniny, já jeho lásku bohužel přestala sdílet. Všechno německé bylo skvělé, úžasné, dokonalé a nejlepší...
Do teď z toho mám kopřivku a všechny západní turisty propaluji vražedným pohledem.
Mluvil na mě od rána do večera německy v marné snaze mě něco přiučit. To, že se sám horko těžko domluvil byla jiná věc. Jako teď si pamatuji když v pekařství jako profík objednal místo chleba skříň. Nicméně rodiče a prarodiče mají vždycky pravdu...
Mluvil na mě od rána do večera německy v marné snaze mě něco přiučit. To, že se sám horko těžko domluvil byla jiná věc. Jako teď si pamatuji když v pekařství jako profík objednal místo chleba skříň. Nicméně rodiče a prarodiče mají vždycky pravdu...
